Skiing photographer / Fotograf na lyžích
We all love mountains, it can be just for the looks of them or for the pleasure of walking or climbing or ! skiing. As you can easily detect, I belong to the last category. My mum made me stand on skis when I was only two years old. And I have to admit for that I am really grateful. As a kid I only knew Czech mountains. Now being a grown up, I had the pleasure to ski abroad several times. This year again I happened to travel to Austrian St. Anton am Arlberg, which is a place a truly love for skiing.
The first day of skiing was just gorgeous, cloudy, sunny, partly cloudy, rain. We have seen all the changes in a few hours. But imagine my horror when I knew I left my big cameras at home. I normally shoot with Canon EOS 5D or with Hasselblad 503cw. They both sat at home simply because they are too huge to be carried on my back. Furthermore what if I fell and damaged them! Not a thought I like to dwell on.
Fortunately I brought a small Nikon film camera I once received as a gift from my amazing and natural model Zuzana. I did not forget to buy films so I was all set apart from a tiny little detail that the first day my camera sat in my bag inside the room slept in. Tough luck.
Other days I did bring it with me and I stood in various places taking my backpack down to take our a camera only to take a photo or two and repeat the whole process in opposite direction. Afterwards I only needed to put on my gloves and poles and ski away. I know... in todays time of mobile phones with cameras all this effort seems pointless. But for me it is not. It is not only a different feeling (I just do like the heavy old machine and my hands holding it, my eyes trying to understand how to focus), it is also different results. See for yourself... https://www.adrianacahova.com/austria So naturally instead of me having the camera with me one day I ended up having it in my backpack every day except for the first when I forgot it. It was heavy, it was in my way when sitting on a lift, however I do not regret! :)
Všichni milujeme hory, může to být pro to,jak je nádherné se na ně dívat, nebo proto, že s epo nich dá chodit, lézt, či ! lyžovat. Asi jednoduše odhadnete, že patřím do té poslední kategorie. Máma mě postavila na lyže, když mi byly dva roky a musím přiznat, že jsem jí za to dodnes vděčná. Jako dítě jsem znala pouze české hory. nyní, když už o sobě mohu prohlásit, že jsem dospělá, jsem měla možnost několikrát lyžovat v zahraničí. I tento rok se mi podařilo vypravit se do rakouského St. Antonu am Arlberg, což je místo, které oporavdu miluju.
První den lyžování byl opravdu nádherný, bylo slunečno, zataženo,olojasno a také pršelo. Během několika hodin jsme viděli všechny změny, které si jen umíte představit. Nicméně představte si mé zhrození, když jsem si uvědomila, že jsem své velké foťáky neehala doma. Běžně fotím s Can EOS 5D s Hasselblad 503cw. Oba ale byly v klidu a teple domova, protože jsou prostě moc velké na to, abych je tahala na zádech. A nejen to - co kdybych je náhodou zničila při pádu?
Naštěstí jsem si s sebou na hory přivezl malý kinofilmový foťák Nikon, který jsem dostala od své úžasné a přirozené modelky Zuzany. Nezapomněla jsem dokonce ani koupit filmy. Byla jsem perfektně připravená až na drobný detail: prví den zůstal můj foťák zabalený v tašce na pokoji. Smůla.
Další dny jsem ho ovšem s sebou přinesla a tak jsem si pokaždé stoupala na různá místa, abych si sundala batoh ze zad, vyndala foťák, udělala jeden až dva snímky a celý proces opoakovala pozpátku. Pak už mi chybělo jen nasadit si rukavice a hůlky a odjet. Já vím... v dnešní době mobilních telefonů s foťáky vypadá všechno toto úsilí nesmyslné. Ale pro mně není. Není to totiž jen o jiném pocitu (když držíte ten těžký starý stroj v rukou a mžouráte do něj jedním okem snažíc se zaostřit), ale i o jiných výsledcích. Posuďte sami.. https://www.adrianacahova.com/rakousko Přirozeně jsem nakonec skončila tak, že jsem tuhle těžkou hračku vozila na zádech celý týden oproti plánovanému jednomu dni. Byla těžká a pořád mi překážela na sedačkách na velku. Ale nelituji ani trošičku! :)
